Případ – byla vyšší mzda za komunistů nebo je dnes?

DOTAZ: Pořád nadávám ne ty dnešní mzdy a nechce se mi věřit, že by skutečně mzdy byly dneska vyšší, když to všechno sebrala inflace.

MALÉ PENÍZE: Vážený tazateli, věřte tomu – dnes jsou reálné mzdy skutečně vyšší, než tomu bylo za komunismu. Tehdy se hlavně nemohlo hovořit o klasické mzdě za práci, vždyť lidé předstírali, že pracují, a stát předstíral, že je za to platí.

Vezmeme si na pomoc údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) , která nám umožní srovnat právě nárůst reálných mezd, tedy nárůst očistěný od vlivu inflace.

Za posledních více než 20 let došlo k několika velmi zásadním změnám. Kriteriem pro stanovení mzdy jsou okolnosti související s aktivitou a schopnostmi člověka, jak je třeba vzdělání, specifické schopnosti nebo odvedená práce. Dobře, někde do toho vstupuje i míra pochlebování šéfovi, ale už například nerozhoduje vaše členství v KSČ.

Dále se projevuje stále širší diferenciace mezd; dvě třetiny zaměstnanců úrovně průměrné mzdy dnes totiž nedosahují.

Vezmeme si tedy na pomoc srovnání výdělků za roky 1988 a 2011 podle jednotlivých zaměstnání, které provedl ČSÚ. Je celkem logické, že se při vzájemném srovnání objevují nejvyšší nárůsty u profesí, kde je požadována vysoká úroveň znalostí. Předpokládá se zde nejen vyšší formální vzdělání, ale také určité dovednosti. Platová úroveň naopak stagnovala u těch zaměstnání, kde převládá rutina a postačuje fyzická síla.

My si z celkového přehledu vezmeme jen ta zaměstnání, u nichž je nejvyšší nebo naopak nejnižší nárůst reálné mzdy. Jak uvidíte, pokles reálné mzdy nastal jen u 6 povolání, tedy téměř všechna povolání si se mzdou reálně polepšila. Mzdové údaje jsou za rok 1988 v Kčs a za rok 2011 v Kč.

V tabulce je několik položek, jež si zaslouží další komentář. Že mají vedoucí pracovníci a zejména pak ti ve finančních službách vysoký nárůst mezd, asi nikoho nepřekvapí. Že se ale na druhém místě objeví statistici, to je poněkud překvapivé – nárůst je zde spíše „způsoben“ (jako u archivářů) nízkou výchozí mzdou. Vždyť někteří oponenti komunistického režimu směli vykonávat jen ta nejhůře placená zaměstnání, kam mimo jiné patřili i někteří pracovníci archivů.

Skutečnou pikantérií je pak výrazně dobré umístění lidí ze zdravotnického sektoru (lékaři, farmaceuti, zdravotní sestry), což silně kontrastuje s neutuchajícími nářky od tohoto personálu na nízké mzdy, kteréžto plačky jsou sem tam prokládány hrozbou protestní akce. Na druhou stranu je vysoký nárůst mezd u tohoto zdravotnického povolání logický – jde o žádané pozice, vyžadující dlouhodobé a náročné studium a následné udržování kvalifikace.

Na spodní straně žebříčku nalezneme některá povolání, jež byla komunisty silně protěžována jako vzor dělnické třídy – dobrým příkladem jsou horníci. Jak je vidět, v roce 1988 měli jednu z nejvyšších mezd, ale jelikož jde o práci intelektuálně méně náročnou, není v současné době tolik ohodnocena, jak tomu bylo dříve. Podobným případem jsou slévači.

Zastavme se ještě jednou poznámkou u řidičů nákladních vozidel. U těch jsou totiž v mezinárodní dopravě velmi významnou součástí celkového příjmu cestovní náhrady (diety) – přitom diety jsou daňovým nákladem pro zaměstnavatele, jejich příjemce je nedaní a ani nejsou součástí mzdy (tedy neplatí se z nich sociální a ani zdravotní pojištění). Člověk s praktickou zkušeností z oboru dopravy by si až mohl myslet, že tito řidiči mohou někdy být záměrně placeni formou diet. Každopádně nelze brát údaje za řidiče nákladních vozidel plně v potaz.

Tedy dnes jsou reálné mzdy u naprosté většiny povolání vyšší a lidé nemají z tohoto pohledu důvod brblat.