DOTAZ: Pořád nadávám ne ty dnešní mzdy a nechce se mi věřit, že by skutečně mzdy byly dneska vyšší, když to všechno sebrala inflace.
MALÉ PENÍZE: Vážený tazateli, věřte tomu – dnes jsou reálné mzdy skutečně vyšší, než tomu bylo za komunismu. Tehdy se hlavně nemohlo hovořit o klasické mzdě za práci, vždyť lidé předstírali, že pracují, a stát předstíral, že je za to platí.
Vezmeme si na pomoc údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) , která nám umožní srovnat právě nárůst reálných mezd, tedy nárůst očistěný od vlivu inflace.
Za posledních více než 20 let došlo k několika velmi zásadním změnám. Kriteriem pro stanovení mzdy jsou okolnosti související s aktivitou a schopnostmi člověka, jak je třeba vzdělání, specifické schopnosti nebo odvedená práce. Dobře, někde do toho vstupuje i míra pochlebování šéfovi, ale už například nerozhoduje vaše členství v KSČ.
Dále se projevuje stále širší diferenciace mezd; dvě třetiny zaměstnanců úrovně průměrné mzdy dnes totiž nedosahují.
Vezmeme si tedy na pomoc srovnání výdělků za roky 1988 a 2011 podle jednotlivých zaměstnání, které provedl ČSÚ. Je celkem logické, že se při vzájemném srovnání objevují nejvyšší nárůsty u profesí, kde je požadována vysoká úroveň znalostí. Předpokládá se zde nejen vyšší formální vzdělání, ale také určité dovednosti. Platová úroveň naopak stagnovala u těch zaměstnání, kde převládá rutina a postačuje fyzická síla.
My si z celkového přehledu vezmeme jen ta zaměstnání, u nichž je nejvyšší nebo naopak nejnižší nárůst reálné mzdy. Jak uvidíte, pokles reálné mzdy nastal jen u 6 povolání, tedy téměř všechna povolání si se mzdou reálně polepšila. Mzdové údaje jsou za rok 1988 v Kčs a za rok 2011 v Kč.
| zaměstnání | prům.hrubá mzda | index | |
| červen | rok | reálných | |
| 1988 | 2011 | mezd | |
| NEJVYŠŠÍ NÁRŮST REÁLNÝCH MEZD | |||
| vedoucí pracovníci v peněžnictví, pojišťovnictví | 6 718 | 117 618 | 343,3 | 
| statistici | 3 030 | 45 677 | 295,6 | 
| odborní pracovníci v bankovnictví a pojišťovnictví | 3 673 | 46 595 | 248,7 | 
| lékaři, ordináři /kromě zubních lékařů/ | 5 062 | 59 028 | 228,6 | 
| personalisté | 3 570 | 41 610 | 228,5 | 
| farmaceuti, magistři v lékárně, lékárníci | 4 170 | 45 641 | 214,6 | 
| vedoucí pracovníci v průmyslu | 7 083 | 76 323 | 211,3 | 
| odborní archiváři /kromě řadových/ | 2 509 | 26 152 | 204,4 | 
| vedoucí pracovníci ve stavebnictví | 6 728 | 68 936 | 200,9 | 
| všeobecné zdravotní sestry | 2 955 | 26 713 | 177,3 | 
| NEJNIŽŠÍ NÁRŮST REÁLNÝCH MEZD | |||
| švadleny | 2 673 | 14 416 | 105,8 | 
| obsluha zemědělských strojů | 3 813 | 20 215 | 104,0 | 
| chovatelé hospodářských zvířat /kromě drůbeže/ | 3 722 | 19 269 | 101,5 | 
| dělníci pro těžbu dřeva | 3 818 | 19 530 | 100,3 | 
| obsluha zařízení ve slévárenství /taviči, slévači/ | 4 572 | 22 810 | 97,8 | 
| horníci, lamači pro uhelné doly | 7 199 | 35 900 | 97,8 | 
| metaři, čističi záchodků, žump, kanálů a pod. | 2 887 | 14 380 | 97,7 | 
| řidiči nákladních automobilů | 3 896 | 19 334 | 97,3 | 
| obsluha zařízení při výrobě a rozvodu elektřiny | 3 953 | 17 841 | 88,5 | 
| čističi oken | 2 693 | 11 946 | 87,0 | 
V tabulce je několik položek, jež si zaslouží další komentář. Že mají vedoucí pracovníci a zejména pak ti ve finančních službách vysoký nárůst mezd, asi nikoho nepřekvapí. Že se ale na druhém místě objeví statistici, to je poněkud překvapivé – nárůst je zde spíše „způsoben“ (jako u archivářů) nízkou výchozí mzdou. Vždyť někteří oponenti komunistického režimu směli vykonávat jen ta nejhůře placená zaměstnání, kam mimo jiné patřili i někteří pracovníci archivů.
Skutečnou pikantérií je pak výrazně dobré umístění lidí ze zdravotnického sektoru (lékaři, farmaceuti, zdravotní sestry), což silně kontrastuje s neutuchajícími nářky od tohoto personálu na nízké mzdy, kteréžto plačky jsou sem tam prokládány hrozbou protestní akce. Na druhou stranu je vysoký nárůst mezd u tohoto zdravotnického povolání logický – jde o žádané pozice, vyžadující dlouhodobé a náročné studium a následné udržování kvalifikace.
Na spodní straně žebříčku nalezneme některá povolání, jež byla komunisty silně protěžována jako vzor dělnické třídy – dobrým příkladem jsou horníci. Jak je vidět, v roce 1988 měli jednu z nejvyšších mezd, ale jelikož jde o práci intelektuálně méně náročnou, není v současné době tolik ohodnocena, jak tomu bylo dříve. Podobným případem jsou slévači.
Zastavme se ještě jednou poznámkou u řidičů nákladních vozidel. U těch jsou totiž v mezinárodní dopravě velmi významnou součástí celkového příjmu cestovní náhrady (diety) – přitom diety jsou daňovým nákladem pro zaměstnavatele, jejich příjemce je nedaní a ani nejsou součástí mzdy (tedy neplatí se z nich sociální a ani zdravotní pojištění). Člověk s praktickou zkušeností z oboru dopravy by si až mohl myslet, že tito řidiči mohou někdy být záměrně placeni formou diet. Každopádně nelze brát údaje za řidiče nákladních vozidel plně v potaz.
Tedy dnes jsou reálné mzdy u naprosté většiny povolání vyšší a lidé nemají z tohoto pohledu důvod brblat.
Údaje statistického úřadu jsou sice krásné, nicméně výše platů v praxi je poněkud jiná. Jako nastupující lékařka jsem ve státní nemocnici dostala 20 tisíc měsíčně hrubého. Chápu, že jde o mzdu těsně po studiu, ale pochybuji, že se těch průměrných 60ti tisíc vyplývajících z tabulky někdy v životě dožiju.
Statistika je hra čísel – má dcera dělá zdravotní sestru a i s přesčasem (průměr 20. ho) dosáhne na mzdu 18. brutto. Uvedené platy jsou zřejmě počítány v Praze – na Moravě je to o čtvrtinu nižší.