Případ – na co si dát pozor při sjednávání životní či úrazové pojistky, výluky z plnění pojistného

DOTAZ: Paní L. by zajímalo, na jaké výluky z pojistného plnění (případy, kdy pojišťovna nevyplácí pojistku) si dát při sjednávání pojistky pozor.

MALÉ PENÍZE: K zodpovězení tohoto velmi logického dotazu se podíváme podrobněji na statistiky úmrtí a hospitalizací. Zároveň také připomínáme, že i u pojištění platí několik zásad, z nichž ta první je – sjednávejte jen pojistky, jimž rozumíte a které opravdu potřebujete.

Jelikož nejsou k dispozici údaje, které by nám na otázku odpověděly přímo, použijeme několik statistik, jež nám situaci popíší z několika aspektů. Nicméně stále nás zajímá jen životní nebo úrazové pojištění; z životního pojištění konkrétně pojištění čistě rizikové, tedy nikoli investiční či kapitálové (spojené s nějakou investicí).

(1)   REÁLNÉ ŽIVOTNÍ SITUACE

Nejprve se podíváme, co se odehrává ve skutečném životě. Nechceme se totiž pojistit a pak zjistit, že pojistka nepokrývá ty nejvíce pravděpodobné situace. Na druhou stranu potřebujeme také získat názor na to, zda-li má smysl se vůbec pojišťovat.

Nyní si k ruce vezmeme čísla vydávaná Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) a podrobněji si stanovíme hlavní oblasti, kterých by se výluky z pojištění týkat neměly, pokud chcete, aby pojistka k něčemu byla.

Životní pojištění

Rovnou „skočíme“ na to smutnější téma – úmrtí. Jelikož se počet obyvatel i jeho věkový profil v čase mění. Zajímá nás procentuální podíl příčin úmrtí vztažený k celkovému počtu obyvatel. Ze statistik zcela jednoznačně vychází, že přibližně ¾ obyvatel zemřou buďto na nemoci oběhové soustavy (infarkt, mrtvice atp.) nebo na následky novotvarů (rakovina). Mezi muži a ženami není v tomto výraznějšího rozdílu.

Během posledních 20 let se situace vyvinula tak, že počet úmrtí na následky novotvarů narostl. To je ostatně vidět i na následujících grafu ÚZIS. Zároveň ale platí, že se vzrůstajícím počtem nových případů rakoviny klesá úmrtnost následkem této choroby.

Pokud byste tedy ve výlukách ze životního (či případně i jiného) pojištění měli mít některou z výše uvedených dvou příčin či její významnou část, nemá smysl pojistku uzavírat.

Úrazové pojištění

Nejprve se podíváme na důvody pracovní neschopnosti a jakou roli zde hrají úrazy – tedy jinými slovy, zda-li úrazy hrají nějakou významnou roli v pracovní neschopnosti a je tedy legitimní se nad úrazovým pojištění zamýšlet. Připomínáme, že se na statistiku díváme jen jako indikátor úrazovosti z pohledu úrazového pojištění; neřešíme tedy kupříkladu pojištění pracovní neschopnosti, to je něco jiného.

Statistika nám říká, že podíl práce neschopných pro nemoc je na 100 nemocensky pojištěných přibližně 5%. I když toto procento kolísá (např. v roce 2003 to bylo asi 6,7%), pro naše účely se budeme držet orientační pětiprocentní hodnoty. Dále se dozvídáme, že stejný podíl pracovních neschopností pro úraz je desetkrát nižší, tedy přibližně 0,5%. Tedy přemýšlet o pojištění úrazu má smysl spíše u osob, jež vykonávají aktivnější nebo rizikovější činnosti. Říkáme „přemýšlet“, nikoli nutně „pojistit“.

Pojďme dále. Bližší pohled na pracovní neschopnost pro úraz nám říká, že velmi přibližně 1/3 úrazů jsou úrazy pracovní a zbytek jsou úrazy ostatní, tedy mimopracovní. U pracovních úrazů člověk pojištění nepotřebuje, jelikož zde by měl související náklady a případně i odškodnění hradit zaměstnavatel. Tedy na skutečně smysluplné úrazové pojištění nám zbývají ony 2/3 případů, tedy orientačně něco málo nad 0,3% zdravotně pojištěných osob. Přemýšlení nad úrazovou pojistkou se nám tímto velmi zužuje.

Dalším pohledem na nemoci a úrazy jsou hospitalizace a důvody, proč se vlastně lidé ocitnou v nemocnici. Na pomoc si vezmeme statistiku ÚZSI, jež je k dispozici za rok 2009. Důvody jsou podle standardizovaných kategorií (vč. římského číslování) zobrazeny na následujícím grafu.

Jak je vidět, naprostá většina hospitalizací je kvůli nějaké nemoci, tedy nikoli z důvodu úrazu. Nicméně několik kategorií, jež by mohly indikovat úraz, tam je a my se na ně podíváme blíže:

• XXI. Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami: tato záhadně znějící kategorie představuje při bližším pohledu zejména hospitalizace z důvodu problémů s reprodukcí a kategorii ostatní (jiné faktory ovlivňující zdravotní stav), jež nám nic podrobnějšího neřekne.
• XIX. Poranění, otravy a následky vnějších příčin: toto je naopak pro náš účel zajímavá kategorie, jež obsahuje zejména zlomeniny, vymknutí či podvrtnutí a také nitrolební poranění. Připomeňme si, za celá tato kategorie představuje asi 1,8% osob (1 802,4 hospitalizací na 100 000 obyvatel).

Z toho nám tedy vychází, že pokud se vám stane nějaký úraz, bude to s největší pravděpodobností nějaká zlomenina, podvrtnutí či vyknutí, což není zas tak závažný úraz, aby kvůli tomu potřeboval být běžný občan pojištěn. Horší to bude u nitrolebních poranění, kde může dost dobře jít o záležitost s vážnými následky, přičemž pravděpodobnost hospitalizace máte v takovém případě 0,3% (310,5 hospitalizovaných na 100 000 obyvatel). Otázka je, zda-li se pojišťovat při tak nízké pravděpodobnosti.

Abychom zjistili, proč k úrazům dochází, podíváme se na jinou statistiku a to konkrétně na hospitalizace pro úrazy podle skupin vnějších příčin. To je dobře vidět na dalším grafu.

Zde zcela jednoznačně vede jediná příčina a to pády, jež jsou s výrazným odstupem následovány dopravními nehodami a dalšími příčinami.

Abychom se oklikou dostali opět od úrazového pojištění k životnímu, ještě se podrobněji podíváme na to, s jakou pravděpodobností umírají pacienti hospitalizovaní pro úraz.

Zde jsou hlavní příčinou vystavení neživotným (např. stroje) či životným (zvířata, rostliny) silám, dopravní nehody, kontakty s jedovatými živočichy či rostlinami. Avšak vzhledem k pravděpodobnosti hospitalizace bychom brali v potaz asi jen dopravní nehody.

A na závěr se podíváme, jak je to s věkem hospitalizovaných, tedy zda-li hospitalizace nějak závisí na tom, kolik vám je let. Pro zjednodušení jsme si vzali k ruce pouze statistiky za chirurgii a ortopedii, jelikož na těchto odděleních je pro úrazy hospitalizováno nejvíce osob – konkrétně zdaleka nejvíce to je na chirurgii a pak přibližně s odstupem asi 50% na ortopedii.

Grafy ukazují počty hospitalizovaných v absolutním čísle za rok 2009.

Jak je vidět, děti přibližně tak do 10 let věku nemá asi smysl pojišťovat vůbec a pak je to na zváženou.

Grafy také naznačují, že lidé kolem padesátky jsou hospitalizovaní méně než lidé v jiném věku. To však souvisí s tím, že populace (počet obyvatel) je u nás nejvyšší momentálně kolem věku 35 let a s narůstajícím věkem počet obyvatel klesá někam k věku padesátníků (následně mírně počet obyvatel stoupá kolem věku 60 let, načež pak už definitivně s věkem klesá).

(2) POJISTNÁ PLNĚNÍ

Druhá část naší úvahy směřuje do oblasti největších pojistných plnění. Vycházíme z úvahy, že pojišťovny by mohly chtít z pojistných plnění vyjmout ty situace, za něž nejvíce vyplácejí na pojistkách.

Zde si vezmeme na pomoc statistiky vydávané Českou asociací pojišťoven (ČAP), konkrétně výroční zprávu za rok 2010. Data za rok 2010 proporcionálně odpovídají datům i za předchozí roky a zásadně se v jednotlivých letech neliší.

Výroční zpráva však bohužel není v oblasti pojistného plnění nijak detailní, tedy si z ní vybereme jen jednu částečně zajímavou položku. Tou je rozložení pojistných plnění podle typu pojištění. Na grafu uvidíme, za co pojišťovny vyplácejí nejvíce peněz.

Pro oblast životního a úrazového pojištění nám dává obrázek dvě zásadní informace:

• pojišťovny vyplatily největší peníze při plnění životního pojištění, tedy lze reálně čekat, že si pojišťovny dají pozor, aby plnění poskytovaly jen, když skutečně musejí – jinými slovy mohou nastat potíže při vyplacení pojistného plnění;
• pojistná plnění za úrazové pojistky tvoří zcela minimální částku, která není pro pojišťovny až tak zajímavá.

Ovšem ani u životního pojištění není statistický obrázek zcela ostrý, jelikož plnění pojišťoven v tomto případě jak plnění z důvodu úmrtí pojištěné osoby, tak z důvodu dožití konkrétního věku.

Zajímavé je, že platby životního pojištění od pojištěných pojišťovnám tvoří téměř polovinu všech peněz, co pojišťovny od svých zákazníků zinkasují. Platby za úrazové pojištění činí asi 1,6% celkově vybraného pojistného.

(3) SHRNUTÍ

Jaké nám tedy z výše uvedeného analytického výběru plyne ponaučení.

V oblasti životního pojištění bychom si určitě nesjednali pojistku, kde budou úplně nebo částečně z pojistného plnění vyloučeny nemoci oběhového systému či novotvary. Zároveň silně doporučujeme velmi mít velmi podrobně prostudované podmínky pojištění, jelikož by nebylo velkým překvapením, pokud by si v případě plnění pojistky pojišťovna vše velmi důkladně prověřovala a tím se plnění zdrželo.

Celkově si myslíme, že sjednání životního pojištění je otázkou osobní preference a osobního pocitu, spíše než výsledkem nějaké čistě racionální úvahy.

V oblasti úrazového pojištění je velkou otázkou, zda-li si takové pojištění vůbec sjednávat. Pokud ano, tak jen v případě, že člověk provozuje nějaké rizikovější aktivity, zejm. kde:

• hrozí pády,
• člověk pracuje v blízkosti strojů či zařízení nebo zvířat, jež jej mohou poranit,
• pracujete s jedovatými zvířaty či rostlinami,
• případně i často jezdíte vozem,
• obecně výkon vašeho povolání bezprostředně závisí na možnosti plného pohybu (tedy např. i méně závažná zlomenina vás vyřadí z pracovního procesu).

Úrazové pojištění, pokud si jej sjednáte, získává smysl přibližně až od puberty.

Při volbě pojištění předem velmi zvažte, zda-li jej skutečně potřebujete. Pokud se pojistíte, tak čistě vůči riziku (tedy vyhněte se různým hybridním produktům jako je třeba pojistka kombinovaná s investicí). A hlavně – nenechte se k pojistce přemluvit.