Případ – kam investovat 200 tisíc?

DOTAZ: Všichni říkají, že se na nás řítí krize… Zajímalo by mě proto, kam byste mi doporučil investovat? Na svém účtu mám 200 tisíc korun. Do státních dluhopisů se investovat bojím, protože bych nechtěl dopadnout jako sedláci u (řeckého, maďarského, španělského ale možná i francouzského) Chlumce, a navíc prý poroste inflace a dluhopisy by ji nemusely porazit. To samé platí pro termínované vklady a spořicí účty. Do akcií se mi také peníze ukládat nechce – pokud se rozpadne eurozóna, s globální ekonomikou bude zle. To samé, myslím, platí i o komoditách. Nepojede-li průmysl, nebude po nich poptávka. Forex je stejný jako ruleta… Řešením by možná mohly být nemovitosti, ale na to zase nemám dostatek kapitálu. Snad abych nakonec investoval do zbrojního pasu a naplnil sklep fazolemi a sušeným hovězím. Nebo byste poradil něco jiného?

MALÉ PENÍZE: Na tomto dotazu je krásné, jak si tazatel sám sobě odpověděl. Až na výjimky si odpověděl logicky. Finance nejsou žádná supersložitá věda a úkony dostupné a vhodné pro většinu lidí lze zvládnou buďto zdravým selským rozumem nebo po nenáročném školení. Finanční odborníci totiž mnohdy používají neobvyklé výrazy jednak v situaci, kdy se chtějí spolu navzájem snadno dorozumět, ale také v situaci, kdy chtějí nějakým speciálním výrazem udělat dobrý dojem na klienty nebo na veřejnost (to ostatně není pouze případ finančních odborníků).

Myslete na zadní kolečka

Částka, s níž operujeme, je pravděpodobně pro tazatele vysoká, nicméně z pohledu investičního světa zas tak velká není. Částka v řádu několika málo stovek tisíc také dobře ilustruje finanční možnosti významné části národa. Nebudeme tedy konstruovat nic složitého, už také s ohledem na to, aby člověk věci rozuměl a mohl se v ní orientovat. Budeme také opatrní, protože přijít úplně nebo částečně o úspory v této výši může být pro mnoho lidí zásadní.

Doporučení na to, jakou by si lidé měli zajistit finanční rezervu pro mimořádné situace jako je těžká nemoc, úraz, nenadálá událost v rodině a podobně se liší a je to spíše otázka osobního názoru a situace, v jaké se nacházíme (jsme sami, může nám někdo z rodiny pomoci či nikoli…). Obvykle se udává, že by lidé měli mít finanční rezervu přibližně v objemu 4-6 násobku měsíčních příjmů.

Budeme počítat velmi přibližně s měsíčním čistým příjmem kolem 15 tisíc korun. Z toho nám plyne rezerva orientačně 100 tisíc Kč. Tato rezerva by měla být přiměřeně likvidní, tedy byste se k ní měli v případě potřeby dostat v horizontu týdnů nebo málo měsíců.

„Zbývá“ nám tedy asi 100 tisíc. To je poměrně málo, nebudeme tedy podléhat žádným složitostem a celou částku 200 tisíc zajistíme tak, aby pokud možno nedocházelo k jejímu reálnému poklesu vůči inflaci a ideálně i k jejímu mírnému zhodnocení.

Krize je stále tady

V této bouřlivé době, kdy jsou evropské státy zadlužené a kdy probíhají vášnivé diskuse o tom, zda-li euro jako měna přetrvá, lze jen velmi obtížně odhadovat, kam se bude naše ekonomika ubírat. Asi se ale shodneme na tom, že znatelný ekonomický růst nás v brzké době nečeká. Spíše půjde v tom lepším případě o ekonomickou stagnaci. Mnohem horší by bylo, kdyby evropské státy přestaly splácet své dluhy, což by dost pravděpodobně vedlo k výrazným potížím některých bank, přičemž jejich kolapsy by nebyly překvapením.

Krize tedy neskončila a stále pokračuje, byť je nyní naše pozornost upřena k evropské dluhové krizi jako k něčemu „novému“. O novinku však rozhodně nejde.

Pokud jde o českou korunu a inflaci, tak Česká národní banka si v boji s inflací vedla a vede velmi dobře. Centrální banka má politiku cílování inflace, kdy má stanovený inflační cíl ve výši 3% s pásmem 1 procentního bodu na obě strany. To znamená, že pokud skutečná inflace bude mimo toto pásmo, bude možné od ČNB reálně očekávat nějakou reakci.

Nasvědčuje nyní něco závažného, že by měla inflace narůst? Domníváme se, že přímo v Česku nikoli. Nárůst výdajů ze strany domácností (ty dnes naopak více šetří) nebo ze strany státu (ten je zadlužený až po uši) asi nehrozí a tedy nemáme stimul na straně poptávky, kdy by došlo k významnému nárůstu výdajů (utrácení peněz), jež by popohnaly ceny vzhůru. Zároveň se nedomníváme, že by centrální banka v nějaké vyšší míře pouštěla do ekonomiky více peněz s cílem zvýšit inflaci nad pásmo, které si sama stanovila.

Jiná situace je ale nyní v USA a v eurozóně, kde dochází k masivnímu pumpování peněz do ekonomik. Tento nový příliv likvidity by se časem měl teoreticky projevitvýšenou inflací. To by pak pravděpodobně mělo dopad i na nás.

Pojištění vkladů

Jak dozajista víte, v Česku jsou vklady u bank pojištěné. Tato otázka je pro velmi důležitá, jelikož jako každý člověk budete stát před otázkou, zda-li důvěřovat některé z institucí, která vám nabízí vysoký úrok. Pokud máte o důvěryhodnosti nějaké pochybnosti, může tyto pochybnosti do velké míry rozptýlit právě pojištění vkladů.

Podle informací z Fondu pojištění vkladů (FPV) jsou pojištěny vklady (běžné účty), spořicí účty i termínované vklady. Naopak nejsou pojištěny cenné papíry včetně podílových listů. U cenných papírů však platí zásada, že tato klientská aktiva musí finanční instituce držet odděleně od aktiv vlastních a nesmí s nimi nakládat.

Pojištění podléhají vklady u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen, které podnikají v České republice na základě licence vydané Českou národní bankou.

V případě plnění dostanete náhradu 100% svého vkladu až do ekvivalentu 100 tisíc €; vklad tazatele se tedy do tohoto limitu bohatě vejde.

Další důležitou informací je, jak dlouho byste na peníze čekali v případě, že by se dotyčná instituce dostala do platební neschopnosti. FPV by vám měl peníze vyplatit do 20 pracovních dnů, což je podle našeho názoru naprosto přijatelná lhůta.

Můžete také snadno narazit na pobočku zahraniční banky – tam pak platí pravidla pojištění vkladů v zemi, kde má taková banka domicil. Ta mohou být pro vás alespoň taková, jako nabízí FPV, nebo také ne. Zásadně by se lišit ale neměla.

Pokud se tedy ujistíte, že váš vklad je dostatečně pojištěn, nemusíte se bát peníze vložit i do méně tradičních finančních institucí.

Kam s penězi

(1) První možností je samozřejmě uložit peníze na svém běžném účtu. To má výhodu v tom, že nemusíte vůbec nic dalšího dělat a nevystavujete se nebezpečí dalších poplatků či jiných překvapení ze strany banky. Na druhou stranu bývá tato možnost obtížná zejména z psychologických důvodů – vyžaduje totiž vysokou disciplinovanost střadatele, aby odolal pokušení nastřádané peníze kdykoli utratit (nic vám v tom nezabrání a peníze jsou zcela volně kdykoli přístupné). Zároveň platí, že téměř vždy na takovémto postupu proděláte, tedy poplatky budou vyšší než výnosy (úroky).

(2) Další alternativou je termínovaný vklad. Je třeba vzít v potaz, že k uložené částce se během termínu úložky (až na výjimky) nedostanete. Výhodou je, že ke zřízení termínovaného vkladu nemusíte opět vůbec nic dalšího zařizovat a termínovaný vklad si zřídíte u vlastní banky obvykle přes internetové bankovnictví.

Nejkratší termínovaný vklad je na jeden den (overnight, O/N), ale běžné drobné klientele se nabízejí termínované vklady nejméně na týden. Z praktického hlediska asi má smysl se zabývat vklady na 1 měsíc nebo na čtvrtletí. Z pohledu zajištění likvidity vkladu bychom nedoporučovali delší dobu vkladu, než je půl roku. Za 6 měsíců se také může situace v ekonomice velmi změnit a budete tak moci reagovat na jiné úroky na trhu.

(3) Nyní k možnostem spořicího účtu. Jak sám název napovídá, jde o účet jako každý jiný, avšak banky nastaví jeho poplatky a možnost obsluhy účtu tak, aby nějakým způsobem omezily disponování s prostředky na účtu. Je to tím, že spořicí účet je vlastně totéž jako běžný účet, kde se soustavně odehrává série termínovaných vkladů – jen to za vás dělá banka. Úroky na spořicích účtech tedy kromě konkurenčních nabídek srovnávejte s úroky na termínovaných vkladech (se zohledněním jisté námahy, kterou nebudete muset vynaložit na opakované zadávání termínovaných vkladů).

Spořicí účty mají díky tomu, že vlastně jejich vlastnosti nastaví banka individuálně podle vlastní marketingové politiky, velmi rozdílné vlastnosti. Kromě úroků se liší zejména možností disponovat zde uloženými prostředky a zároveň mírou automatizace přidávání dalších peněz na tento účet. A to je důležitá vlastnost – dobrý spořicí účet vám totiž umožní automaticky přihodit volné prostředky z vašeho běžného účtu na účet spořicí a tím dosáhnout vyššího výnosu. Například si nastavíte, že na běžném účtu chcete mít vždy alespoň 20 tisíc korun. Pokud na něm máte však více, tyto nadbytečné peníze se automaticky přesunou na spořicí účet. A naopak – pokud na běžném účtu klesne zůstatek pod 20 tisíc, ze spořicího účtu se peníze automaticky doplní.

Jiné spořicí účty mají více vlastností termínovaného vkladu a banky při jejich nastavení více potlačí vlastnosti běžných účtů. Dokonce se můžeme setkat s různou marketingovou prezentací, kdy vám na jednu stranu banka prezentuje, že ke spořicímu účtu není nutné si zřídit běžný účet – tak to opravdu není, protože spořicí účet je již účtem sám o sobě a pro jeho založení musíte splnit stejné podmínky jako pro běžný účet a nijak se to od sebe neliší. Některé banky vás zase nutí si zároveň zřídit i běžný i spořicí účet – asi kvůli vyšším poplatkům, avšak pozor: někde bývá spořicí účet zdarma, takže i tak může jít o výhodnou nabídku.

Předností spořicího účtu u vlastní banky je, že u dobré banky nemusíte k jeho použití dělat žádné další úkony a banka vám jej nabídne zdarma sama od sebe. Na účet je možné přispívat nepravidelně a v nepravidelných částkách.

Dnes se často setkáte s tím, že úroky na spořicím účtu jsou vyšší než u termínovaného vkladu. To je nelogické, jelikož u termínovaného vkladu má banka k dispozici konkrétní sumu peněz na konkrétní dobu. To ale u spořicího účtu nemá, tedy by u „spořáku“ měla nabízet nižší úrok. Tuto zajímavou úrokovou anomálii si lze snad zdůvodnit tím, že banky začaly poslední dobou silně marketingově propagovat spořicí účty a lidé na tuto reklamu slyší. Tím pádem je pro banku výhodné zlepšit úrok na spořicím účtu.

Ještě tu máme spořicí (platební) karty. Jde vlastně o kombinaci (spořicího) účtu a platební karty, samozřejmě vhodně marketingově zabalenou a prezentovanou. U spořicí karty můžete počítat s běžnými vlastnostmi spořicího účtu a platební karty, avšak s potlačenými vlastnostmi běžného účtu, tedy typicky jsou maximálně omezené možnosti provádění bezhotovostních plateb z účtu. Jde vlastně jen o jinou metodu, jak ze spořicího účtu dostat v případě potřeby peníze. Zde je však objem prostředků, které z účtu můžete vybrat omezen limitem platební karty, tedy obvykle půjde o několik desítek tisíc. Tedy vybrat všechny peníze z takovéhoto spořicího účtu půjde jen velmi obtížně nebo bude dokonce nutné vypovědět smlouvu na spořicí kartu (účet). Proto bychom spořicí kartu čtenářům příliš nedoporučovali.

(4)  Náročnější možností je za ušetřené prostředky kupovat přímo podílové fondy. Hodně investičních společností nabízí podílové listy v nominální hodnotě 1 koruny, tedy jejich aktuální hodnota bude někde kolem této částky – jinými slovy: podílový list lze koupit i za velmi málo peněz a tedy i malé měsíční úspoře lze podílové fondy nakupovat.

Podílový list lze kdykoli prodat, ovšem při jeho nákupu vám hrozí na rozdíl od předchozích možností jedno podstatné riziko – při nákupu podílového listu můžete na této transakci nejen vydělat, ale i prodělat. Aby měla investice smysl, bude nutné při nízké spořené částce investovat do stejného nebo podobného podílového fondu a při takto malých částkách je otázka, zda-li to vůbec dělat. Investice do podílového fondu je navíc spojena vždy s nějakým poplatkem. Dále je nutné, abyste investici dobře rozuměli.

A v neposlední řadě vzhledem k aktuální situaci na akciových trzích, není zrovna rozumné investovat do akciových fondů, možná jen do dluhopisových s nižší mírou výnosnosti. I když i to je poslední dobou také otázkou – zda-li investovat do státních dluhopisů a do cenných papírů denominovaných v euru.

Pokud chcete být konzervativní, a to byste při takto nízké investované částce podle našeho názoru být měl, neinvestujte nyní do cenných papírů denominovaných v cizí měně a do státních dluhopisů zemí s vysokým zadlužením. Zároveň byste neměli investovat do země, která je malá a případné krize s ní mohou zahýbat.

Tedy jen pro zajímavost si řekneme o dvou možnostech investovat v zahraničí. Poslední dobou je hitem investorů Švédsko, které má stabilní zadlužení, stabilní fiskální politiku a nehrozí mu podle všeho v brzké době žádný otřes. Švédsko by dokonce mělo mít v letošním roce jako téměř jediná evropská země přebytkový státní rozpočet.

Další dobrou adresou je podle investorů tradičně Švýcarsko. Potíž je v tom, že švýcarská centrální banka v září vyhodnotila ekonomickou situaci tak, že švýcarský frank je nadhodnocený (příliš silný), a bude tím pádem pracovat na jeho oslabení. U investic v jiné měně jste vždy vystaveni nejen pohybům hodnoty dané investice, ale i pohybům kurzovým. Snižování hodnoty švýcarského franku by tedy ovlivnilo i vaši investici.

Jsou tu tedy ještě české státní dluhopisy – háček je ale v jejich nízkém úročení.

(5) Abychom doplnili možnosti spoření, je nutné se ještě na okraj zmínit o stavebním spoření. Jeho osud však není růžový. Ruku na srdce – tento typ spoření je výhodný zejména díky podpoře státu a ta je z logického hlediska neopodstatněná. Tedy lze očekávat, že snahy státu o zrušení této podpory budou pokračovat až do úspěšného konce. Zároveň použití takto naspořených prostředků bude účelové, tedy na výstavbu nebo rekonstrukci vlastního bydlení.

Pro stavební spoření je nutné uzavřít speciální smlouvu se stavební spořitelnou, přičemž vaše úložky peněz bude muset být pravidelné a ve stejné částce. Peníze jsou vázány, chcete-li dostat státní podporu, po dobu 6 let.

Z těchto důvodů stavební spoření nedoporučujeme, pakliže nebudete vysloveně chtít spořit na bydlení a zároveň přijmete určitou nejistotu spojenou s osudem stavebního spoření.

(6) Ještě se na okraj zmíníme o penzijních fondech. I když historické výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích, historická výnosnost penzijních fondů ukazuje, že se pohybuje přibližně kolem inflace. Penzijní fond je tedy dobrý způsob, jak si peníze dlouhodobě uložit a udržet jejich reálnou hodnotu (po odečtení vlivu inflace mají peníze stejnou hodnotu).

Závěrem

Co tedy konkrétně udělat? Pro tazatele bude podle našeho názoru dobrou alternativou spořicí účet. Sledujte však úroky a v momentě, kdy by klesly úroky na spořicím účtu pod úroky z termínovaného vkladu, přejděte na termínovaný vklad s úložkou přibližně na 6 měsíců. Spořicí účet a termínovaný vklad je podle našeho názoru pro vás momentálně tou nejpraktičtější možností.

Sledujte, jaké výnosy jsou u českých státních dluhopisů. Pokud by se jejich výnosnost zlepšila, můžete si nějaký koupit.

V penzijním fondu si můžete uložit peníze dlouhodobě, přičemž dost pravděpodobně z nich ve výsledku získáte stejnou reálnou hodnotu, jakou jste do něj vložili.

Přehledně shrnujeme srovnání možností uložit si peníze v následující tabulce. Úroky jsou uvedeny bez daní či dalších poplatků a jsou stanoven orientačně; vynechány jsou akce, balíčky a extrémní hodnoty. Pro konkrétní data se v daném čase informujte u konkrétní finanční instituce.

Určitě si čtenáři všimli, že jsme nijak zvlášť nerozebírali investice do cizích měn. Tato investice je sama o sobě velmi riziková, takže bychom ji člověku bez zkušeností s finančních trhem nedoporučovali. A co vlastně ovlivňuje kurz měny – o tom snad někdy jindy.