21.08.2017

Případ – vyměnit peníze na dovolenou v bance nebo v samostatné směnárně?

DOTAZ: Proč nabízejí směnárny výhodnější kurz než banky? Nedává to smysl ani objemově, ani nijak jinak

 

MALÉ PENÍZE: Dnes jsme si provedli symbolický test, na němž bychom chtěli ukázat dlouhodobý fakt, který tazatel velmi dobře a stručně popsal – běžný člověk dostane při koupi cizí měny v hotovosti obvykle lepší kurz u samostatné směnárny než v bance. Ovšem pozor – při vyšších částkách a zejména u podniků to nemusí platit. Nás ale zajímá výměna peněz na dovolenou, tedy částky z pohledu jakékoli finanční instituce velmi malé.

Kolik bychom tedy dnes v hotovosti dali za koupi 100 EUR v namátkově vybraných bankách a směnárnách? Výsledek ukazují údaje z webu Peníze a ze směnárenských webů. Data jsou ze dne, kdy se článek tvořil (nikoli tedy ze dne, kdy je publikován).

směnárna, banka kurz EUR

poplatky

zaplatíte CZK
EasyChange

25,114

0

2 512

Broadway Change

25,200

0

2 520

AVE

25,280

zaokr.na desítky

2 530

Exchange

25,300

0

2 530

LBBW

25,626

0

2 563

Volksbank CZ

25,780

0

2 578

Česká spořitelna

25,650

1%, min.50 CZK

2 615

ČSOB

25,550

2%

2 606

UniCredit

25,755

2%, min.55 CZK

2 631

Jak je vidět, tak i bez poplatku jsou kurzy ve vybraných bankách horší než ve směnárnách. Čím to je? Důvodů může být několik, z nichž si pár pro zajímavost uvedeme.

 

Hlavní byznys

Pro směnárnu na ulici je hlavní náplní výměna peněz v hotovosti. Pro banku ne – u ní tvoří zisk z hotovostních měnových konverzí zcela marginální částku, dá-li se vůbec o zisku hovořit. Naopak – pro banku jsou zajímavé bezhotovostní měnové obchody, označované také jako FX (foreign exchange) nebo-li „forexy“. A ty se provádějí v dealingu (speciální útvar a obvykle i speciální místnost v bance pro provádění bezhotovostních měnových operací), nikoli ve směnárně.

Pouliční směnárna navíc potřebuje přilákat klienty. Těžko bude s nějakou bankou soupeřit svým jménem – když člověk vidí banku, automaticky jí důvěřuje více než nějaké směnárně. Tím pádem směnárny konkurují bankám kurzem. Stále platí, že ve skutečnosti tvoří výdělek směnáren marže mezi nákupním a prodejním kurzem. U bank se k této marži obvykle přidává ještě poplatek.

 

Náklady na pobočkovou síť

Snem běžné banky je, aby její klienti neprováděli na jejích pobočkách žádné peněžní operace. Ideální by bylo, kdyby si klienti sami přes internet zadávali platby a všechny další operace se svým účtem. Takové transakce by se pak automaticky prováděly bez nutnosti udržovat nákladnou pobočkovou síť s jejím vybavením a zaměstnanci. Odtud také pramení různé ty internetové a „progresivní“ banky, jež nabízejí klientovi bankovnictví z počítače, mobilu, klidu kanceláře či domova. Ano, pro klienta je výhodné, když do banky nemusí – a dnes by tato okolnost měla být standardním požadavkem na každou banku. Nicméně výhodnost takové situace je rovněž na straně banky.

Dnes se některé banky snaží profitovat z toho, že mnohdy z historických důvodů mají velký počet poboček. V některých lidech totiž ještě zůstává zakořeněná kultura hotových peněz a elektronickým záznamům zkrátka nedůvěřují. Navíc v naší společnosti stále ještě žije duch velmi divokého přechodu ze socialismu do kapitalismu, kdy nebylo (a není) spolehnutí na právní řád a mnoho plateb mezi podnikateli se tedy provádělo v hotovosti.

Tento trend se pomalu, ale jistě mění ve prospěch bezhotovostních plateb. Jedním z takových signálů je například plánované zavedení tzv. sociálních karet.

Celkově je pro banku provozování pobočky ne zcela příjemným nákladem. Z praxe je dokonce znám případ, kdy banka záměrným zvýšením poplatků za pokladní operace odmítla svého dobrého a dlouhodobého klienta, jež z povahy vlastní činnosti prováděl vysoké množství operací na pokladně.

 

Peníze v bance nehledejte

Nejsou to jen náklady za nájem pobočky, personál, energie a mnoho dalších výdajů, co činí provozování poboček nepříliš populárním – jsou to i nároky na bezpečnost. U mnoha lidí přetrvává představa, že v bance lze nalézt peníze, spoustu peněz. I tomu do valné míry odzvonilo. Banka se naopak snaží držet objem hotových peněz na co možná nejnižší úrovni – s držením peněz je spojené riziko jejich ztráty či krádeže, dále tu je riziko padělků, náklady na personál a speciální vybavení pro nakládání s hotovostí, náklady na přepočítávání a dopravu peněz, náklady na jejich kontrolu atd.

Banky mají jisté množství klientů, jejichž tržby jsou v hotovosti – jde typicky o maloobchodní společnosti, jejichž tržby mohou ročně dosáhnout i miliard korun ročně, z toho podstatná část v hotových penězích. Banka sice formálně zajišťuje odvoz hotovosti z provozoven (prodejen) těchto firem, ale ve skutečnosti je taková činnost typicky zcela v rukou najaté bezpečnostní agentury. Ta peníze sama vyzvedne, ve speciální počítána je sama přepočítá, zkontroluje padělky a sama za banku odvede hotovost do České národní banky. V bance samotné se tedy takové peníze vůbec neobjeví.

Zde můžeme také vidět vysvětlení, proč se největší loupeže hotovosti odehrávají ve vozech nebo prostorách bezpečnostních agentur a proč jsou největší bankovní loupeže bezhotovostní.

Kdo je seznámený s bankovním provozem, ten ví, jaké faktory hrají roli při přepadení bankovní pobočky s cílem ukrást z ní peníze. Nebudeme zde rozebírat podrobnosti, abychom případnému čtenáři z řad lupičů nedávali návod, kam se vydat pro jeho další kořist a kam raději ne. Tato opatření běžné směnárny v plném rozsahu nezavádějí a některá z nich jdou dokonce proti podstatě fungování pouličních směnáren.

Uveďme si alespoň jeden příklad: pokud pachatel narazí před pokladnou na další součást pobočky obsazenou lidmi, snižuje to riziko přepadení. Často se tedy ještě před příchodem k přepážce setkáte s recepcí nebo s jiným pracovištěm, jež nemá s pokladnou nic společného. To je samozřejmě náklad navíc. Dovedete si představit, že by něco takového měla pouliční směnárna?

 

Padělky

Tedy při výměně peněz na dovolenou asi půjdete spíše do směnárny, že? Strach z padělků není zcela na místě. Podle statistiky České národní banky bylo zachyceno v roce 2010 přibližně 4 900 padělků. V loňském roce to bylo asi o 400 kusů méně; v celkovém množství bankovek je to tedy marginální množství. Navíc z dlouhodobého hlediska je počet zachycených padělků přibližně stejný.

Většina padělaných bankovek jsou české koruny, zbývající zhruba 1/3 tvoří padělky amerického dolaru (USD) a eura (EUR). Ostatní měny se u nás padělají zcela výjimečně.

Podle stejné statistiky jsou téměř z poloviny „zdrojem“ padělků čeští občané. Padělky zachycené ve směnárnách tvoří v této statistice přibližně půl procenta, jen o fous více než u bank.

 

Vložte svůj komentář