Lidé si často kladou otázku, zda-li politik může být poctivý. Jeden takový dnes zemřel. Přestože své působení v politice nezval incidentem, politická pnutí ovlivňovala vlastně celý jeho život.
Egon Löwy, od mládí pak jako Lánský, o sobě s oblibou říkal, že je slovenský Žid. Tím demonstroval svůj rozmanitý pohled na věc a mnohdy i malichernost čistě národnostních pohledů na politickou problematiku. Jeho dětství ovlivnili fašisté a později jeho dospělost komunisté. Zatímco jej fašisté vystěhovali do Terezína, díky komunistům byl přinucen emigrovat. Ve Švédsku začínal prakticky od nuly a je s podivem, jak dobře se na další nové prostředí adaptoval. Své kontakty i znalost místního jazyka, jíž jednoho dne jako člen vlády překvapil švédskou delegaci, využíval ve službách pro naši zemi.
Hodně lidí zná Egona Lánského z vysílání Svobodné Evropy. Kolik uší napjatě očekávalo jeho komentáře mezi pískáním radiových rušiček! Ani po návratu zpět do svobodného Československa nepřestal být aktivní – v občanské společnosti, v československé vzájemnosti, v práci pro stát v rámci evropské integrace.
V posledních letech bylo výrazným příspěvkem Egona Lánského například zorganizování několika expozic Čapkovské putovní výstavy v Česku – ta mimochodem pocházela z jednoho německého spolku. Mezinárodní nadhled člověka, jež prošel mnoha nástrahami života, mu byla vlastní.
Čest jeho památce!
Jako člověk, kterému bylo v době Sametové revoluce 5 let, pamatuji pana Lánského především jako ministra vlády ČSSD, která ač mohla, tak nevetovala agresi NATO vůči Jugoslávii a naopak povolila vojenské přelety letadel nesoucích zkázu obyčejným srbským lidem.
Ač svých rozhodnutí později sám litoval (blisty.cz/art/39344.html), tak tímhle se v mých očích stal jedním z těch, kteří měli na rukách krev.