22.11.2017

Případ – co se děje kolem penzí.

DOTAZ: V novinách jsem čet, že senát vrátil nějaké zákony o penzích a neschválil je. Můžete mi říct proč? Co moje penze, budou se penze vůbec platit?

MALÉ PENÍZE: Ano, Senát neschválil v létě zákonné ustanovení, které by umožnilo rychlejší zavedení povinného, resp. dobrovolně-povinného spoření v rámci penzijních fondů. Jak vidíte z předchozí věty, není problematika pro hodně lidí asi příliš srozumitelná, tak si provedeme stručnou inventuru penzijního systému. Také si pěkně ukážeme, jak někteří politici dokážou zároveň nelhat a zároveň neříci celou pravdu. Ostatně takto nejednají jen politici.

Pilíře aneb způsoby spoření a výplaty penzí

Nový penzijní systém počítá celkem se třemi způsoby finančního zajištění na stáří, tedy třemi způsoby, jak získat penzi. Těmto způsobům se říká pilíře, ale jsou to zkrátka jen různé varianty.

(1) Průběžný systém (první pilíř) – to je všem nejznámější systém výplaty důchodů, který monetárně představuje téměř všechny vyplácené důchody. Je to systém, kdy ekonomicky aktivní obyvatelé (tedy zaměstnanci či jiné výdělečné osoby, které hradí povinné srážky na sociální zabezpečení) platí důchody těm, kdo jsou v tuto dobu v důchodu. Tedy ten, kdo dnes vydělává, platí tomu, kdo je dnes v důchodu. Tento systém vyžaduje, aby se platby v čase měnily – dochází totiž vzhledem k populačním vývojům k tomu, že v danou dobu se mění jak počet výdělečně činných lidí, tak počet lidí v důchodu. Samozřejmě se také mění výdělky i cenové hladiny pro důchodce. Proto je nutné v čase měnit výši plateb do systému tak, aby byl dostatek peněz na důchody anebo aby naopak srážky z mezd nebyly příliš vysoké. Jsou i další opatření jako je například snížit počet důchodců např. zvýšením hranice pro odchod do důchodu a tím snížit objem vyplácených důchodů atp.

Jelikož se věk v naší populaci po pádu komunismu výrazně prodloužil a zároveň počet lidí v Česku má klesající trend, je nabíledni, že s nárůstem objemu vybraných plateb nemůžeme moc počítat. K tomu hraje svoji výraznou roli také ekonomická situace země – dnes stojíme na prahu druhé krizové vlny, dluhy evropských zemí se až na výjimky neřeší, takže krize hned tak nepomine. Na druhou stranu musíme počítat se zvyšujícími potřebami důchodců alespoň v rámci inflace. A jejich potřeby je z morálního pohledu dobré nějak rozumně uspokojit.

Deficit důchodového účtu (nedostatek peněz), tedy rozdíl mezi přijatými platbami a vyplacenými důchody, činil v roce 2011 kolem 40 miliard CZK a předchozí dva roky asi 30 miliard CZK každý rok. To jsou čísla vždy jen za jeden rok, tedy za poslední 3 roky jsme nashromáždili deficit (dluh, chybějící peníze) v objemu asi 100 miliard CZK. V letech ekonomického rozvoje 2004-2008 jsme sice měli přebytky důchodového účtu, ale ty se pohybovaly v mnohem nižších řádech jednotek miliard (nejvíce to bylo v roce 2008 asi 13 miliard CZK). Je tedy zřejmé, že rozdíl mezi výplatami penzí a výběrem pojistného (příspěvků, srážek) má narůstající trend.

Průběžný systém má některé výhody, z nichž asi ta hlavní je, že vybrané peníze jsou hned vyplacené na důchody. Neznehodnotí je tedy inflace. Navíc jejich „cestovní“ doba mezi plátcem a příjemcem je velmi krátká a je zde tedy minimální prostor pro krádež či podvod.

Ovšem pokud se nám mění počet důchodců i počet zaměstnanců, co na penze přispívají, je opravdu nutné parametry důchodů průběžně měnit, jak už jsme ostatně uvedli. Snížit důchody, zvýšit povinné odvody, posunout odchod do důchodu atp. K tomu však zřejmě chybí politická odvaha vlády a zákonodárného sboru. Proto se podle všeho tyto kroky balí pod nánosy různého pelmelu a maskují se politicky přijatelnějšími opatřeními.

(2) Povinné spoření v penzijních fondech (druhý pilíř) – tento způsob jsme v úvodu nazvali dobrovolně-povinným. Můžete se totiž dobrovolně rozhodnout, že budete povinně spořit v rámci fondu. To znamená, že by vám stát umožnil převést část platby, kterou vám nyní zaměstnavatel strhává v rámci povinných srážek, na vaše vlastní spoření na důchod. Podmínkou je, že z vlastní kapsy přidáte na spoření určitou částku. Povinné spoření také znamená, že byste museli pak v tomto spoření pokračovat až do vlastního nástupu do důchodu a nemohli této způsob spoření zrušit.

Toto spoření ve fondech byste měli nad rámec důchodu, který byste dostali v rámci průběžného systému. To je výhodnější spíše pro lidi, co mají střední nebo vyšší příjem, protože ti si spíše mohou připlatit.

Naopak nevýhody jsou zejména následující:

  • klesne objem příjmů již tak hodně deficitního důchodového účtu, tedy na dnešní výplatu důchodů bude k dispozici ještě méně peněz;
  • ve fondech budete spořit opravdu dlouhodobě v horizontu desítek let, čímž jste vystaveni rizika čehokoli, co se v budoucnosti stane – když do tohoto 2.pilíře jednou vstoupíte, nebudete z něj moci vystoupit, tedy nebudete moci ani reagovat na to, co se v budoucnosti stane;
  • jelikož penzijní fondy investují velmi konzervativně (alespoň zatím), jejich výnosy se (zatím) pohybují přibližně na úrovni inflace, což není ani reálné zhodnocení, ale aspoň to není reálné znehodnocení vámi vložených úspor. Inflace představuje při dlouhodobém investování velký vliv na znehodnocení vašich úspor.

Ve fondu byste tedy na důchod spořili rámcově stejnou dobu, za kterou v minulém století proběhly 2 války a zcela se změnilo uspořádání Evropy. Anebo se za tuto dobu v části Evropy chopili moci komunisté a tento systém se zase rozpadl.

Druhý pilíř penzijního systému je právě tou novinkou, o níž se diskutuje. První a třetí pilíř již existují.

(3) Dobrovolné spoření ve fondech (třetí pilíř) – jde o stávající systém, kdy lidé mají možnost spořit v penzijních fondech. Jde o totéž jako v pilíři druhém jen s tím rozdílem, že takovéto spoření můžete kdykoli ukončit, byť ukončení nemusí být úplně jednoduché – pokud jste uplatnili díky takovému spoření úlevu na dani z příjmů, bude nutné se s daňovým aspektem nějak vypořádat. Stejně tak pokud jste čerpali nějaký státní příspěvek, bude nutné jej vrátit.

Historicky se v rámci důchodové reformy uvažovalo o tom, že druhý pilíř (spoření v rámci fondů) bude povinné pro všechny. To se postupem času změnilo a vstup do druhého pilíře je podle nynější verze dobrovolný. Záměrně říkáme vstup, jelikož po dobrovolném vstupu bude setrvání v druhém pilíři povinné. Povinným setrváním ve druhém pilíři se stát zřejmě chce uchránit před zmatky s vracením části příspěvku „zpět“ do systému průběžného.

Co na to Senát

Nyní blíže k tomu, co se stalo v Senátu. Samotný fakt, že levicový Senát odmítl zákon schválený pravicovou Poslaneckou sněmovnou by asi nebylo dobré zbytečně přeceňovat – nezanedbatelnou roli zde hraje politický boj.

Šlo o úpravu zavedení druhého pilíře. Již jsme naznačili, že doba, kdy by případně byl druhý pilíř zaveden, nehraje tak velkou roli. Roli ve finanční bilanci důchodových plateb hrají jiné faktory – výše vybraných plateb, objem vyplacených důchodů, doba odchodu do důchodu atp., tedy faktory spojené spíše s pilířem prvním. Pokud jde o druhý pilíř samotný, hraje zásadní roli hlavně to, zda-li bude možné z něj vystoupit či nikoli.

Je zajímavé a dobře ilustrativní, jak odmítnutí zákona komentovali zástupci sociální demokracie a jak na to reagovala vláda.

Podle soc-dem stát převodem peněz do soukromých fondů přijde o část peněz na výplatu současných penzí. To je pravda – jde o jednu z velkých nevýhod druhého pilíře. V současném systému je na výplatu důchodů výrazný nedostatek prostředků a ten by se tímto ještě prohloubil. Nejde ani říci, o kolik by se prohloubil, jelikož nevíme, kolik lidí by druhý pilíř chtělo využít. Je ale také pravda, že jak pravice, tak levice se odkládáním nebo prohlubováním problému zasloužili o to, že je v důchodovém systému nedostatek prostředků.

Podle sociálních demokratů také existuje nebezpečí, že fondy zkrachují a lidé i stát o vložené prostředky přijdou. To není tak docela správné vyjádření. Správce fondu může zkrachovat, ale fond jako takový by měl být zachován. Platí totiž zásada oddělení cizích prostředků (prostředky investorů, tedy lidí spořících na důchod) od prostředků vlastních (prostředky správce fondu). Žijeme v Česku, domovině nového významu slova „tunel“, tedy nelze vůbec pominout možnost, že prostředky z penzijního fondu někdo ukradne. Prostředky ve fondech nejsou pojištěné, jako tomu je například u bankovních účtů. Fond také nemusí hospodařit se svěřenými prostředky výnosně a může dojít k tomu, že budete mít na své investici ztrátu.

Podle vlády zákon dává proti takovým ztrátám a krádežím dost pojistek – vložené peníze budou muset být na oddělených účtech a lidé by v případě krachu fondu přišli prý jen o úroky. To se vracíme k předchozímu bodu. Zákon sice dává dost pojistek, to ano, ale u nás jsme na tom s vymáháním zákona hodně na štíru, korupce u nás vesele bují bez ohledu na pravicové či levicové vlády, čímž bychom se na vymáhání zákonných pojistek v Česku příliš nespoléhali.

Poslanecká sněmovna aktuálně přehlasovala Senát a zavedení druhého pilíře bylo definitivně schválené.

Výplata penzí

Penze se u nás budou vyplácet i nadále, protože první (průběžný) pilíř funguje dál. Ten vlastně zajistí, že nějaká penze se bude vyplácet stále, otázkou jen je, v jaké výši. S nárůstem bychom moc nepočítali.

Raději myslete na zadní kolečka. V blízké budoucnosti budeme všichni vystaveni intenzivní reklamní masáži ze stran penzijních fondů. Vždyť získat klienty, kteří budou muset v systému zůstat a nebudou moci své spoření zrušit, je terno! Dobře si však rozmyslete, zda-li do druhého pilíře skutečně vstoupíte, pravděpodobně to bude rozhodnutí na velkou část vašeho života, jež už nebudete moci změnit.

 

Vložte svůj komentář