23.08.2017

Skutečné příběhy: záhada zamčeného trezoru.

Na základě mnoha dotazů a podnětů od čtenářů přidáváme první příběh, jež se skutečně stal. Snad bude pro některé ponaučením.

Rozzlobený klient volá do banky a stěžuje si, že z jeho kreditní karty byly provedené transakce v době, kdy kartu nepoužíval. Je si jistý. Naprosto jistý! Samozřejmě transakce reklamuje.

Takový typ stížnosti není pro banku ani příliš častý, ani zcela výjimečný. Nejčastějším rozluštěním této hádanky bývá ne příliš důsledná paměť držitele karty – splete se v datech, transakce si nepamatuje, účtenky si k nim neschoval, celkem normální okolnosti.

V našem případu však klient skálopevně stojí za svým. Po celý týden byl na služební cestě v USA a kartu měl uloženou doma v trezoru. Dostat se k ní tedy nikdo nemohl. Vyloučené!

Další, co lidi z oddělení stížností v bance napadne, je skimming nebo phishing. Skimming je okopírování magnetického proužku platební karty a následné použití této kopie zločineckou bandou. Například při hromadném zavedení elektronických terminálů, kam se zadával PIN, hodně gangů pozměnilo platební terminál tak, že drát ze čtečky PINu vedl nejprve do čtecího zařízení a pak teprve do terminálu. Tím bylo možné získat jak proužek, tak PIN. Bylo to o to jednodušší, pokud klient obchodníkovi dovolil kartu odnést z dohledu jejího majitele. Mimochodem, z tohoto důvodu nedovolují podmínky provozování platebních terminálů odnášet kartu z dohledu držitele. K použití karet i platí užitečné bezpečnostní zásady.

Jenže klient tvrdí, že na žádném podezřelém místě kartou neplatil a že si vůbec dává pozor a co si to vůbec banka dovoluje! Výpis transakcí jeho slova potvrzuje. Samé zavedené obchody, nic zvláštního. Ne že by to byla naprostá záruka bezpečnosti – i v zavedených firmách pracují čas od času lidé s nesprávným pohledem na legálnosti své činnosti. Nicméně riziko skimmingu bylo hodně malé.

Že by klient v rámci phishingu zadal číslo karty a PIN někam na internet, to nebylo příliš pravděpodobné. Jednak se to příliš často nestává – banky před takovými útoky hojně varují a v médiích je to často rozmazávané téma, tedy lidé mají o takových podvodech jisté povědomí. A jednak chování klienta zrovna nenasvědčovalo, že by zrovna on sedl na lep podvodníkům. Platební kartu si doma do trezoru během vlastní nepřítomnosti opravdu nedává každý.

Tou dobou už případ šetřila policie. Provedla také ohledání trezoru, kde byla karta zamčena a zajistila stopy. Otisky patřily jen členům rodiny, nikomu jinému. Přišlo se nicméně na to, že náhradní klíče od trezoru byly schované v garáži mezi nářadím. Vypadaly opravdu nenápadně. Přístup k nim měl však každý člen rodiny a vlastně každý, kdo by se dostal i do garáže. Ovšem i tato možnost padla, protože trezor měl navíc číselný kód. A klíče bez znalosti kódu jsou zkrátka k ničemu.

Případ se zamotával. Došlo k ověřování toho, jestli byl majitel karty skutečně na služební cestě. Všechno sedělo – letenky, vízum, korespondence, dokonce i záznam z kamer na letišti. Tedy možnost, že majitel karty fingovaně okradl sám sebe, bylo možné vyloučit. Ale ostatní možnosti byly sice málo pravděpodobné, avšak vyloučit je úplně nešlo. Co teď?

Pak se přišlo na zapomenutou zálohu z kamerového systému jednoho obchodu, kde byla karta podvodně použita. Zajímavé bylo, že šlo o celkem běžný a slušný obchod – taková místa se v případě skimmingu nepoužívají. Zločinci spíše využívají různé pochybné internetové nebo skutečné obchody či servisy v okrajových čtvrtích, kde spolupachatelství majitele obchodu nelze úplně vyloučit. Tento obchod byl však v nákupním středisku uprostřed města a obchod byl docela honosný.

Pod tíhou okolností a důkazů se k činu nakonec přiznal syn majitele karty. K naprostému zděšení rodičů. Nedávno náhodou slyšel, jak tatínek říká heslo k trezoru mámě pro případ, že by se mu na služební cestě po Státech něco stalo. A pak už byl jen krůček k trestné činnosti – když byl sám doma, nakouknul do trezoru, co je tam zajímavého. Peníze tam nebyly, jen nějaké papíry a platební karta. Na jejím plastovém obalu byl napsaný PIN. Tedy hurá na nákupy!

Do basy nešel. Bel nezletilý, nebylo mu ani 15 let.

 

Vložte svůj komentář