Případ – chtěl bych začít sám investovat do podílových fondů. | Malé PENÍZE Případ – chtěl bych začít sám investovat do podílových fondů. | Malé PENÍZE

19.04.2024

Případ – chtěl bych začít sám investovat do podílových fondů.

DOTAZ: Chtěl bych začít sám investovat do podílových fondů, ale jako začátečník jsem nakonec využil služeb finančního poradce. Sestavil mi portfolio 5 podílových fondů a tvrdí mi, že nejenže rostou, ale jsou prý i levné. Co to znamená? Jaké jsou vlastně poplatky u podílových fondů a hlavně, co si představit pod pojmem levné? Také mě zarazilo, že jsou všechny fondy přes Conseq. Není lepší, abych měl fondy od různých firem, když by jedna zkrachovala?

MALÉ PENÍZE: Čtenář použil svůj vlastní rozum a dobře udělal. Je to asi to nejlepší, na co se při investování můžete opravdu spolehnout. My tento případ využijeme k tomu, bychom popsali trochu podrobněji proces investování do podílových fondů.

 

Přikázání první

Naši čtenáři se nad tím asi už nepozastaví – jde o první pravidlo investování: investujte jen do toho, čemu rozumíte. Jedině tak totiž snížíte pravděpodobnost toho, že budete okatě nebo skrytě ošizeni. Po trhu se pohybují lidé různého ražení, zkušeností a s různými záměry – dobrými i špatnými.

Zároveň zde čtenář uplatňuje další pravidlo investování – poraďte se s odborníky, čímž samozřejmě nemáme na mysli onu konzultaci s člověkem, který laskavému čtenáři nabídl portfolio podílových fondů. Porada s odborníky musí být jen s těmi, kteří nejsou v dané věci zainteresovaní. Informace si můžete najít na internetu, přečíst si nějaké knihy, přičemž však dobrých titulů v češtině je poskrovnu.

 

Poradce, co nesmí radit

Dostaňme se nyní k jednomu z nejzásadnějších problémů prodeje investičních produktů u nás. Ten je také velmi často předmětem stížností klientů. Jde o to, že lidé označovaní běžně jako finanční poradci vám nesmějí nijak radit. Nemají k tomu totiž až na světlé výjimky oprávnění. Jde jen o prodavače (formálně řečeno: vázané zástupce, ale někdy ani to ne) investičních produktů, kteří vám mohou nabídnout nějaké produkty, prodat vám je, ale nemohou vám radit, do čeho byste měli konkrétně investovat.

Radit vám naopak může investiční poradce. Ten musí mít ke své činnosti, tedy investičnímu poradenství týkající se investičních nástrojů povolení (licenci) od regulátora, u nás od České národní banky (ČNB).

Pokud mluvíte přímo s investičním poradcem, lze hovořit o tom, že využíváte jeho služeb. Platíte jej totiž za jeho radu, kam by vám doporučil investovat. Pokud mluvíte s někým jiným, jde spíše o situaci, kdy tyto osoba využívá vás.

Zde je také vidět jeden důležitý aspekt – pokud skutečně dochází k investičnímu poradenství, může být takové poradenství pouze a jen individuální a vztahují se ke konkrétní osobě. Jedině tak lze totiž posoudit individuální znalosti, zkušenosti, případně i majetkové poměry dané osoby a podle toho jí navrhnout nějakou investici.

 

MiFID

Již řadu let platí evropská direktiva MiFID (Market in Financial Instruments Directive), jejímž cílem byl pokus alespoň částečně chránit klienty při investování. My si vybereme jeden aspekt prodeje investic a to profilování klientů. Při prodeji investičních nástrojů musí totiž jejich prodavač udělat nejprve u klienta test vhodnosti (appropriateness test) daných produktů pro klienta. Ten se provádí prostřednictvím krátkého investičního dotazníku, kde se zejména zjišťuje, jaké znalosti a zkušenosti má klient s investováním. Podle toho vám může prodavač nabídnout produkty s určitou rizikovostí. Pokud vám vyjde z dotazníku nízká klasifikace, tedy nízká zkušenost s investováním, mohou vám být nabídnuty jen produkty s nízkou rizikovostí –typicky nějaké konzervativní dluhopisové fondy. Pokud vám vyjde vysoká míra zkušenosti, mohou vám býti nabídnuty i ty nejvíce rizikové investice.

Běžný čtenář toho článku bude mít nízkou nebo střední zkušenost s investicemi, nikoli vysokou či tu nejvyšší. A pozor – máte možnost se vyplnění investičního dotazníku vzdát, což vám vřele nedoporučujeme! Deklarujete tím totiž, že rizika investice jdou zcela za vámi. Pokud vám někdo navrhne, abyste se profilování vzdali, raději s ním konverzaci ukončete.

Pokud byste chtěli využít služeb investičního poradenství či správy portfolia, musí s vámi obchodník udělat podrobnější test (suitability test), jehož cílem je prozkoumat vaše majetkové poměry a další okolnosti více do hloubky.

 

Poplatky

Kolem poplatků v oblasti prodeje finančních produktů a pojištění existuje celý systém. My se omezíme pouze na ty poplatky, které u podílových fondů jsou následující:

–          vstupní poplatek: platíte při koupi podílového fondu a v podstatě tím přispíváte na náklady distribuce fondu;

–          poplatek za správu fondu: roční poplatek, jež platíte po dobu držení fondu;

–          výstupní oplatek: platíte při prodeji, resp. zpětném odkupu podílového fondu, a jde prakticky o demotivaci investora, aby fond prodal.

Poplatky jsou vždy v procentech objemu a ne vždy se uplatňují všechny tři poplatky.

Jediný logický poplatek je poplatek za správu – ten hradíte investiční společnosti, která fond spravuje, její náklady a samozřejmě i zisk. Někdo musí do fondu nakupovat cenné papíry a také je prodávat a provádět kolem toho veškerou související administrativu. Investiční společnost má zájem na tom, aby hodnota fondu byla co nejvyšší, jelikož pak i procentní poplatek za správu je vyšší. Tento poplatek nemusíte vždy vidět, investiční společnost si jej může strhávat z majetku fondu.

Správcovský poplatek (poplatek za obhospodařování fondu) se pohybuje tak od 0,2% do 1-1,5%; někde se můžeme setkat i s poplatkem vyšším. Společnosti si poplatek určují podle typu fondu. U nejméně výnosných fondů je poplatek nejnižší a naopak, přičemž se v potaz beze typ fondu a nikoli jeho skutečná výnosnost. Tedy například u akciových fondů budou poplatky pravděpodobně vyšší než u fondů dluhopisových. Za rozumný se bere poplatek kolem 1% ročně.

U vstupního poplatku to je hodně podobné jako u správcovského. Jde o jednorázový poplatek. U tohoto poplatku se nelze ubránit dojmu, že vlastně investiční společnosti splácíte její náklady na to, že vám prodala podílové listy. Proto nám přijde účtování tohoto poplatku méně logické, než je tomu v případě poplatku za obhospodařování fondu. Rozumná výše je kolem 1%. Opět záleží na zaměření fondu. Podle našeho názoru bychom do investice nešli, pokud by vstupní poplatek byl vyšší než nějaká 2%. Některé instituce nabízejí svým stávajícím klientům nákup fondů bez vstupního poplatku.

Výstupní poplatky se v praxi moc nevyskytují. Za normální hladinu takového poplatku tedy považujeme 0%-.

Zda-li je fond levný či nikoli, lze posuzovat podle poplatků. Není to však při realizaci investic zásadní kritérium, které by nás mělo o investici přesvědčit. Jde spíše o to, abychom nešli do investic, kde je poplatek přehnaný.

 

Rozhodnutí o investici

Naopak o investici by měly rozhodovat zejména následující faktory:

–          vlastní znalost produktu a oblasti investování;

–          míra rizikovosti investice – při investici do více rizikového fondu mohu více vydělat i více ztratit;

–          jakou část úspor chci investovat – část si ponechat na (spořicím) účtu, část na méně rizikové investici atp.;

–          profesionalita investiční společnosti, která fond(y) spravuje.

Pokud vám někdo tvrdí, že dané fondy rostou, tak na to použijeme repliku ve formě jednoho povinného upozornění, jež vám musí každý prodávající komunikovat: minulé výnosy nejsou zárukou výnosů příštích. Jakékoli komentáře týkající se nebo naznačující budoucí výnosy nějakého fondu jsou v tom lepším případě hádáním. Jak vidíte, dosavadní vývoj čisté hodnoty aktiv (NAV) fondu v investičních kritériích vůbec neuvádíme, jelikož není relevantní.

 

Fondy od jediného správce

U investičních společností je majetek investorů oddělen od majetku investiční společnosti. Pokud tedy správce padne, s vaší investicí by se nemělo nic stát. Ovšem za předpokladu, že správce nevysával fond nad míru povolenou zákonem. Tomu by měl svojí kontrolou zabránit depozitář fondu.

Nebudeme zde vůbec hodnotit firmu Conseq, která sice není špatná, ale takové hodnocení není  cílem tohoto článku.

Obáváme se, že prodavače mohou k nabídce fondů od jediného správce motivovat také následující důvody:

–          prodavač prodává fondy pouze od jediného správce;

–          prodavač má při prodeji fondů od daného správce nejvyšší zprostředkovatelský poplatek.

Při této příležitosti si vzpomínáme na diskusi s jedním z našich nejlepších odborníků na investice a na jejich prodej – diskuse byla právě na toto téma. K výše uvedeným bodům dodal, že existuje ještě třetí možnost a to ta, když si obchodník opravdu myslí, že dané produkty jsou pro klienta nejlepší. K tomu však doplnil, že toto nastane tak v 10% případů.

Je to zkrátka optimista.

Komentáře

  1. Adam Hrazdil :

    Vážené Malé peníze, vážení čtenáři, dovolím si reagovat na tento ne úplně optimistický článek. Na úvod sdělím, že se několik let pohybuji ve světě finančního poradenstí se zaměřením právě na investice. Pojďme si říci několik fatků o prodeji podílových fondů finančně poradenskými společnostmi. Všeobecně v těchto společnostech je kladen velice malý důraz na vzdělávání poradců v oblasti investování, především v oblasti podílových fondů. Společnosti typu Conseq, Atlantik, Axa a mnoho dalších tvoří tzv. „modelová portfolia“, která jsou zpravidla konzervativní, vyvážená a dynamická. Investičně zprostředkovatelské společnosti vybírají fondy, které mají ve své nabídce a z nich následně sestavují právě tato „modelová portfolia“. Díky MiFID se drží zadaním v investičních dotaznících a tak klient dostane běžné, mnohdy nezajímavé fondy – ať už svojí historií nebo svým zaměřením. Kvůli tomu nejsou finanční poradci nuceni nedostatkem informací se sebevzdělávat, a tak se stane, že minimálně 80% klientů dostane na základě investičního dotazníku již nadefinované portfolio od jedné nebo více společností. Osobně si troufám tvrdit, že tímto způsobem vybrané portfolio je nadmíru diverzifikované a roste nebo klesá pouze tak, jak roste nebo klesá globální ekonomika. Svým způsobem to není špatně, ale může se stát, že takové modelové portfolio dosáhne průměrné roční výkonnosti od cca 1% do cca 5%. Nezapomeňme, že si každý rok správci fondu strhnou manažerský poplatek, který je v průměru 1-1,5%. Čistý výnos se tedy logicky sníží (nepočítám inflaci). Další důležitý fakt je, že společnosti Conseq a Atlantik jsou především zprostředkovatelé fondů jiných správců. V praxi to znamená, že Conseq nabízí fondy patnácti (!!!) společností a Atlantik cca o 1/2 až 2/3 méně. Pokud tento důležitý fakt poradce nesdělí klientovi, je to zásadní nedostatek odbornosti poradce. Jinou výhodou zprostředkování investic přes Conseq či Atlantik je v nižších poplatcích než by byly klientovi účtovány přímo v investiční společnosti, např. ve Franklin Templeton. Nevědomost této informace opět snižuje „důvěryhodnost“ poradce. Problematiku podílových fondů uzavřu názorem, že jsou dražší, ale měly by se doporučovat především na dlouhodobý horizont, kde má klient větší potenciál na zhodnocení svých těžce vydělaných peněz než např. v penzijních fondech či v kapitálových / investičních pojistkách. Všichni poradci mají možnost klientovi také nabídnout ETF fondy, které jsou daleko zajímavější, než podílové fondy, ale na toto téma psát nebudu, neboť se daného tématu nedrží. Všude ve společnosti platí, že je vše o lidech. Nezatracoval bych jakoukoli poradenskou společnost na základě jedinců, kteří ji kazí pověst. Takových lidí je spoustu v jakémkoli oboru.

Napsat komentář: Adam Hrazdil Zrušit odpověď na komentář