Případ - vyplatí se OSVČ vstup do druhého penzijního pilíře? | Malé PENÍZE Případ - vyplatí se OSVČ vstup do druhého penzijního pilíře? | Malé PENÍZE

23.04.2024

Případ – vyplatí se OSVČ vstup do druhého penzijního pilíře?

DOTAZ: Kdy má cenu, aby šla OSVČ do druhého pilíře? Všude se píše o zaměstnancích, tabulek jsou miliony, vyznat se v nich není sranda…Dá se aspoň odhadovat pravděpodobnost, že by se to vyplatit mohlo?

MALÉ PENÍZE: Předně si řekněme, že z pohledu položeného dotazu je vlastně vedlejší, že jde o OSVČ. Dimze spoření na důchod a s tím pojené okolnisti jsou takových rozměrů, že na vašem statutu prakticky vuztao nezáleží.

Pokud budete chtít matematické vysvětlení toho, pro koho by teoreticky mohl být vstup do druhého pilíře zajímavý, můžete se podívat na výsledky nedávné studie IDEA. My pojmeme téma více zeširoka, jelikož do důchodové reformy zásadněji vstupují jiná rizika – jde hlavně o riziko politické a riziko dlouhodobého vývoje.

Nový penzijní systém počítá celkem se třemi způsoby finančního zajištění na stáří, tedy třemi způsoby, jak získat penzi. Těmto způsobům se říká pilíře, ale jsou to zkrátka jen různé varianty.

Průběžný systém (první pilíř)

To je všem nejznámější systém výplaty důchodů, který monetárně představuje téměř všechny vyplácené důchody. Je to systém, kdy ekonomicky aktivní obyvatelé (tedy zaměstnanci či jiné výdělečné osoby, které hradí povinné srážky na sociální zabezpečení) platí důchody těm, kdo jsou v tuto dobu v důchodu. Tedy ten, kdo dnes vydělává, platí tomu, kdo je dnes v důchodu. Tento systém vyžaduje, aby se platby v čase měnily – dochází totiž vzhledem k populačním vývojům k tomu, že v danou dobu se mění jak počet výdělečně činných lidí, tak počet lidí v důchodu. Samozřejmě se také mění výdělky i cenové hladiny pro důchodce. Proto je nutné v čase měnit výši plateb do systému tak, aby byl dostatek peněz na důchody anebo aby naopak srážky z mezd nebyly příliš vysoké. Jsou i další opatření jako je například snížit počet důchodců např. zvýšením hranice pro odchod do důchodu a tím snížit objem vyplácených důchodů atp.

Jelikož se věk v naší populaci po pádu komunismu výrazně prodloužil a zároveň počet lidí v Česku má klesající trend, je nabíledni, že s nárůstem objemu vybraných plateb nemůžeme moc počítat. K tomu hraje svoji výraznou roli také ekonomická situace země – dnes stojíme rovnýma nohama v latentní krizové vlně, dluhy evropských zemí se až na výjimky příliš neřeší, takže krize hned tak nepomine. Na druhou stranu musíme počítat se zvyšujícími potřebami důchodců alespoň v rámci inflace. A jejich potřeby je z morálního pohledu dobré nějak rozumně uspokojit.

Deficit důchodového účtu (nedostatek peněz), tedy rozdíl mezi přijatými platbami a vyplacenými důchody, činil v roce 2011 kolem 40 miliard CZK a předchozí dva roky asi 30 miliard CZK každý rok. To jsou čísla vždy jen za jeden rok, tedy za poslední 3 roky jsme nashromáždili deficit (dluh, chybějící peníze) v objemu asi 100 miliard CZK. V letech ekonomického rozvoje 2004-2008 jsme sice měli přebytky důchodového účtu, ale ty se pohybovaly v mnohem nižších řádech jednotek miliard (nejvíce to bylo v roce 2008 asi 13 miliard CZK). Je tedy zřejmé, že rozdíl mezi výplatami penzí a výběrem pojistného (příspěvků, srážek) má narůstající trend.

Průběžný systém má některé výhody, z nichž asi ta hlavní je, že vybrané peníze jsou hned vyplacené na důchody. Neznehodnotí je tedy inflace. Navíc jejich „cestovní“ doba mezi plátcem a příjemcem je velmi krátká a je zde tedy minimální prostor pro krádež či podvod.

Ovšem pokud se nám mění počet důchodců i počet zaměstnanců, co na penze přispívají, je opravdu nutné parametry důchodů průběžně měnit, jak už jsme ostatně uvedli. Snížit důchody, zvýšit povinné odvody, posunout odchod do důchodu atp. K tomu však zřejmě chybí politická odvaha vlády a zákonodárného sboru. Proto se podle všeho tyto kroky balí pod nánosy různého pelmelu a maskují se politicky přijatelnějšími opatřeními.

Spoření v penzijních fondech (druhý pilíř)

Tento bychom nazvali dobrovolně-povinným. Můžete se totiž dobrovolně rozhodnout, že budete povinně spořit v rámci fondu. To znamená, že by vám stát umožnil převést část platby, kterou vám nyní zaměstnavatel strhává v rámci povinných srážek, na vaše vlastní spoření na důchod. Podmínkou je, že z vlastní kapsy přidáte na spoření určitou částku. Povinné spoření také znamená, že byste museli pak v tomto spoření pokračovat až do vlastního nástupu do důchodu a nemohli této způsob spoření zrušit.

Toto spoření ve fondech byste měli nad rámec důchodu, který byste dostali v rámci průběžného systému. To je výhodnější spíše pro lidi, co mají střední nebo vyšší příjem, protože ti si spíše mohou připlatit.

Naopak nevýhody jsou zejména následující:
klesne objem příjmů již tak hodně deficitního důchodového účtu, tedy na dnešní výplatu důchodů bude k dispozici ještě méně peněz;
ve fondech budete spořit opravdu dlouhodobě v horizontu desítek let, čímž jste vystaveni rizika čehokoli, co se v budoucnosti stane – když do tohoto 2.pilíře jednou vstoupíte, nebudete z něj moci vystoupit, tedy nebudete moci ani reagovat na to, co se v budoucnosti stane;
jelikož penzijní fondy investují velmi konzervativně (alespoň zatím), jejich výnosy se (zatím) pohybují přibližně na úrovni inflace, což není ani reálné zhodnocení, ale aspoň to není reálné znehodnocení vámi vložených úspor. Inflace představuje při dlouhodobém investování velký vliv na znehodnocení vašich úspor;
v neposlední řadě je zde relativně vysoké politické riziko – politické strany velmi často negativně komentují kroky v rámci důvochodové učiněné koalicí nebo opozicí (to je jedno), tedy zde vyvstává riziko zásadních zásahů do systému, z něhož nebudete moci vystoupit.
Ve fondu byste tedy na důchod spořili rámcově stejnou dobu, za kterou v minulém století proběhly 2 války a zcela se změnilo uspořádání Evropy. Anebo se za tuto dobu v části Evropy chopili moci komunisté a tento systém se zase rozpadl. To je nesmírně dlouho a právě tato skutečnost vás vystavuje riziku, jež je mnohem vyšší než nějaké výpočty o vhodnosti vstupu do druhého pilíře.

Pro úplnost dodáváme, že druhý pilíř penzijního systému je právě tou novinkou, o níž se diskutuje. První a třetí pilíř již existují.

Dobrovolné spoření ve fondech (třetí pilíř)

Jde o stávající systém, kdy lidé mají možnost spořit v penzijních fondech. Jde o totéž jako v pilíři druhém jen s tím rozdílem, že takovéto spoření můžete kdykoli ukončit, byť ukončení nemusí být úplně jednoduché – pokud jste uplatnili díky takovému spoření úlevu na dani z příjmů, bude nutné se s daňovým aspektem nějak vypořádat. Stejně tak pokud jste čerpali nějaký státní příspěvek, bude nutné jej vrátit.

Historicky se v rámci důchodové reformy uvažovalo o tom, že druhý pilíř (spoření v rámci fondů) bude povinné pro všechny. To se postupem času změnilo a vstup do druhého pilíře je podle nynější verze dobrovolný. Záměrně říkáme vstup, jelikož po dobrovolném vstupu bude setrvání v druhém pilíři povinné. Povinným setrváním ve druhém pilíři se stát zřejmě chce uchránit před zmatky s vracením části příspěvku „zpět“ do systému průběžného.

Komentáře

  1. Jarda :

    Atˇ si druhý pilíř platí Kalousek sám!

Napsat komentář: Jarda Zrušit odpověď na komentář